Mezi nebem a zemí
 |
| Vědomí |
V tomto pojednání chci poukázat na osobní zkušenost, kterou vyvrcholil můj osobní styk s těmito energetickými silami a jež vedl k tomu, že jsem si takzvaně musel 'dát pauzu', abych se snad nepomátl na rozumu.
Snažil jsem se poctivě dělat zmíněné praktiky v knize uvedené a děly se věci, které se dít měly. Ač očividně fungovalo zkoušené podle oněch informací, přesto má racionální mysl vzdorovala pomyšlení, že by to bylo tak snadné a sama moje mysl vytvářela různé domněnky, aby vyvrátila to, co se dělo a sama sebe přesvědčovala, že je to jen výplod její představivosti.
Takže nevysvětlitelné situace o kterých se nyní rozepisovat nebudu a potvrzující přesně to, co je v knize napsáno, že se bude dít, jsem vnímal jako shodu okolností a náhod. Ač jsem to chtěl přijmout jako fakt, přesto můj dosavadní pohled na svět, zformován vědeckými dogmaty mi nedovoloval přijmout tu skutečnost, že vše není jen černo-bílé.
Nyní se dostávám k jádru tohoto příspěvku.
Onoho dne jsem se chystal na hodinu angličtiny a jelikož byl ještě čas, rozhodl jsem se vyprat pračku prádla a přečíst si další kapitolu ze zmíněné knihy.
V koupelně naláduji pračku, nastavím krátký program, spustím, zhasnu, zavírám dveře, aby mne praní nerušilo a po chvíli se uvelebuji v obýváku na pohovku, kde se s chutí začtu. Pohlédnu přitom na nástěnné hodiny, kolik času zbývá do konce praní. Program pračky má vypršet v celou hodinu dvacet, tedy 18:20.
To co čtu je zajímavé a jsem pohroužen do uváděných myšlenek.
Ze čtení jsem po určitém čase vyrušen podivnými cvakavými a skřípavými zvuky ozývající se z koupelny. Do knihy zakládám záložku a jdu se podívat co se to děje.
Jakmile se ocitnu v chodbě ke koupelně, spontánně se zarazím a doslova zírám otevřenými dveřmi do koupelny na pračku, jež je vypnuta a dvířka do pračky jsou otevřena, svítí se!
Cože, byl jsem natolik pohroužen do čtení, že jsem si ani neuvědomil, že jsem po konci praní zašel do koupelny, vypl program a vrátil se zpátky ke knize?
Mysl jede na plné obrátky: "Ne nebyl jsem tam a nebo snad byl? Já si nevzpomínám! Stalo se to samovolně? To je nesmysl! Určitě jsem to udělal já. Zavřel jsem dveře skutečně, zhasl vůbec? Proč mám však v mysli představu, že zavírám dveře s myšlenkou abych nebyl rušen zvukem pračky? Neblázni člověče, to není možný přeci. Jak to, že jsem neslyšel signál pračky o konci praní? Nebo právě ano a proto jsem to vše nevědomky podstoupil. Ale co byly ty zvuky, které jsem slyšel? Možná to cvakalo v plynovém kotli. Hořák s plamínkem stále hoří, vše je jak má být, nikdy se to před tím nestalo. Nemohly to být zvuky otevření pračky, dveří a cvaknutí vypínače? Sakra neblbni Petře, buď racionální, to je nesmysl!!!"
Přese všechno přistupuji obezřetně do koupelnové místnosti, opatrně nahlížím za roh směrem k vaně, zda tam někdo 'nečíhá s paličkou'. Co když se dostal do bytu? Sahám do pračky na prádlo, je vyždímáno! Nechápu nic...
Vracím se do obývací místnosti a kouknu na nástěnné hodiny, s úžasem vidím, že je právě celá dvacet, teď by měl program pračky skončit. Cože!? Mysl opět těká: "Ten program pračky není určitě vždycky přesný! Určitě jsem pračku vypnul po elektronickém upozornění já. Ne, nepamatuji si to ani náznakem..."
Začíná mne to trochu děsit, když si uvědomuji, že nejsem schopen to logicky zdůvodnit. Jsem snad blázen? Ještě jednou se podívám vzhůru na hodiny a cvak!! Co to je? V tom okamžiku se velká ručička hodin začne posouvat v intervalech po několika vteřinách a obkrouží jednou celý ciferník. S neskrývavým údivem a obavou se dívám na ten úkaz a nevěřím svým očím.
"Kdo jsi?" Vyletí nečekaně ze mne! S křečovitým úsměvem na tváři, se bráním skutečnosti a najednou se opět začíná ozývat racionální mysl: "To určitě dochází baterie hodin! Ale když dochází baterie, tak ručičky stoji, ne? Pokud by tam byla vteřinová ručička, pak by se cukavě pohybovala na místě, to už jsem kdysi zažil. Děje se snad něco nadpřirozeného? Blbost, blbost!!!"
Beru židli, stoupám si na ni, odklápím hodiny od zdi a jsem konfrontován s další logicko, nelogickou skutečností. Bateriový monočlánek je z jedné strany vyskočený (vzpomínám si na počáteční cvaknutí v hodinách), ale jak je tedy možné, že ručička se pohybovala a bez zdroje!? Zaklapávám baterii zpět a uvidím. Sestupuji ze židle, velká ručička se opět rozbíhá a třikrát bez přerušení obkrouží celý ciferník. Pak vše ustane. Moje mysl usoudí, že je to určitě baterií. Tuto následně vyměňuji za novou.
Hodina angličtiny u kamaráda proběhla v duchu duchovna a mou právě nabytou zkušenost se skrývaným úšklebkem ignoruje. Nedivím se mu a sám doufám, že jsem se nezbláznil.
Po několika pokusech svěření se o té záležitosti, jsem to vzdal. Většinově jsem byl přesvědčován o tom, že jsem byl natolik začten, že jsem ani nezpozoroval, že dělám spontánní úkony, které nastavily situaci tak, že se zdála podivná, ale ve skutečnosti to bylo jasné jako facka. A co hodiny? Tam to bylo baterií! Nebo si snad prý mám myslet, že mně navštívil duch, nebo jak?
Nikdo nevěřil i má neutuchající 'racionální mysl' se přidávala na stranu pochybujících a s určitým pocitem odevzdání se, rezignovala na další přemýšlení o té události.
Po třech dnech jsem vrátil vyndanou baterii, tzv. 'na zkoušku', zpět do hodin a světe div se, hodiny šlapaly bez dalších výkyvů ještě pár let.
Onu knihu jsem nedočetl a s experimenty jsem prozatím skončil.
Co kdyby to byla pravda!?
Do neznáma dál
Hodně zajímavé čtení Petře. Musím se přiznat, že bych se taky snažila vše vysvětlit racionálně. Ale co je to racionálně? To co se učíme od mala poslouchat a učit se od druhých.
OdpovědětVymazatTeď trochu zvláštní přirovnání, ale jednoduché. Pokud Ti budou všichni v okolí celý život říkat, že židle je stůl a stůl je židle, budeš to brát jako samozřejmost. Sedneš si na stůl a jíst budeš ze židle. Pak, ale přijde jeden, dva a další lidé a budou Ti říkat, že to je přeci špatně, že židle je k sezení a stůl na jídlo. Kdo má pravdu??!
Toto vše jsou věci mezi naším vědomím a podvědomím, že jsou pro nás prostě nepochopitelné. A pokud je nebudeme postupně přijímat, jako fakt, tak se buď zblázníme nebo se staneme blázny pro druhé ( v tom lepším případě ).
Zřejmě jsi hodně senzibilní, když se ti toto stalo jen při čtení knihy. A také vím, že už jsi postoupil trochu dál, ale přeci jen. Dočetl si někdy později tuto knihu a její další pokračování? Transformace, Vliv na druhé a Duševní síla?
Docela zvláštní je, že kniha nemá ( aspoň jsem nenašla ) recenze?! Hodnocení ano, kolem 90% , ale žádné hodnocení, proč?
No rozhodně je spousta věcí v našem životě, kterým se bráníme, protože prostě nejsme schopni je pochopit a hlavně uvěřit. Nicméně se to lepší a možná je to i věkem 😊
Vždyť i taková maličkost, jako je ,,vnitřní hlas", většina lidí ho má a většinou ho prostě poslechne, protože ví, že je to pro jeho dobro...a také to není hmatatelné, vysvětlitelné a věříme tomu. Proč tedy nevěřit i dalším aspektům, které můžeme do svého života přijmout jako běžnou věc a nebát se ji. Ano strach z neznámého, to je to, oč tu běží...