Střet rozumu a emocí

Sounáležitost

Současná světová situace rozdělila společnost na takzvané rozumbrady a cíti.

Ba co víc, objevil se nešvar, a to, nejistota rozumového a emocionálního cítění, nevědět čemu věřit, to je nyní častý jev.

Nazýváme se homo sapiens - člověk moudrý. Je nasnadě, že se v této době nabízí otázka, zda je tedy i člověk nemoudrý a nebo je člověk pouze prostě člověkem? 

Logicky vzato, nemůžeme oddělit mozek od bijícího srdce, ale zdá se, že stále více lidí používá rozum bez citu a naopak, cit bez rozumu.

Pokud se však podíváme do přírody samotné, jíž jsme součástí, musí nám být zřejmé, že vše je provázáno se vším a nelze nic vyjmout, aby se děly věci jak se dějí.

Nikdy jsem si nemyslel, že můžeme jako společnost dospět k bodu mrazu a k téměř zastavení spontánního žití. Nicméně děje se tak, a to celosvětově. 

Co a nebo, kdo nás přinutil k uvažování, že svět nebude už jako dřív? Kdo a nebo, co rozhoduje o našem svobodném životě, nejsme-li to my sami. 

Každý jednotlivec, každý z nás máme stejnou startovní čáru. Narodili jsme se úplně stejným způsobem, jímž je zrození.

Bez ohledu na stav, který nyní vládne světem, můžeme pozorovat jak se vše v jarním období, které právě trvá, probouzí k životu a nehledí na to, co bude dál, prostě se to děje.

Nemají-li rostliny a zvířata stejné podmínky k žití, jaké máme my lidé, tak už potom nevím v jakém rozumovém vakuu žijeme. Zdánlivou výhodou flóry a živočišné říše je poddání se přirozeným dějům, podotýkám, že opravdu pouze zdánlivou. 

Máme totiž stejnou volbu, ne-li výhodnější výchozí pozici, neboť můžeme svobodně rozhodnou o svých emocích a o tom, jak použít rozum, abychom vše skloubili k naší radosti a sounáležitosti k ostatním homo sapiens.

Nestyďme se za slzy, stres, strach z neznámého, jsou to emoce, které slouží k aktivaci rozumu, který je schopen vyhodnotit daný stav a uvést jej do rovnováhy. Položme si ruku na srdce a vnímejme odkud emoce pochází, sídlo rozumu je propojeno se srdcem a tam nalezneme sílu jít dál.

Nenechme si vnutit strach ze smrti, od zrození jsme stále vedeni tam, odkud jsme byli počati a navracíme se, jako všechno co na naší planetě povstalo, tam odkud vše vzešlo.

Je myslím na čase vzít rozum do hrsti, přestat se bát a dát průchod emocím a rozumem uchopit daný stav a pokračovat v žití, radovat se z každého dne a vychutnávat si všech krás a radostí a umění snášet starosti.

Neříkám, že je to bezmezně snadné, ale jsem přesvědčen, že jako skuteční homo sapiens jsme toho schopni.

Prožívejme emoce společně a držme se rozumu. Nebojujme, jen prostě buďme!

To ze srdce přeji Tobě i sobě.

Věřme společně v svět lepší než dřív, kdy bude platit

Sundej si roušku a pusu mi dej