Den jen tak

Milí čtenáři mého blogu, vy co zde zůstáváte, vy kteří jste naladěni na stejnou notu, vám přeji krásný den, ostatně jako všem, i těm, kteří nepochopili, že dobro je hybnou silou světa. Snad jednou pochopí i oni!

Příroda nedělá výběr, žádnou selekci, pro někoho toto a pro jiného tamto. Příroda tiše je, pro každého stejně. Máme se co učit od 'matky'.

Protože mám dnes volný den a vysvitlo slunce, nabírám si všemi hrstmi to, co nám příroda nabízí. Procházky okolo řeky Berounky v mlžném ranním oparu jsem si užil se svým pejskem Quickem náramně, netvářil se, že by mu to nějak vadilo, naopak splynul s ranním svítáním a užíval si stejně jako já, oproštěn od předsudků.

Příroda nám dala dar, krásná panoramata jako z pohádky. Vyvolalo to ve mne touhu po něčem navíc, a to, využít její náruče a nechat se hýčkat jejím rozmazlováním.

Dopíši tyto řádky, sednu na kolo a vychutnám si jízdu snů. Prohlédnu si něžné srdce matky, přírody naší. Nebude mne soudit, bude mi poskytovat pocit sounáležitosti a já se jí oddám, vychutnám si její pohlazení, jako dítě spoléhající na její konejšení.

Přemýšlím a žasnu nad jednoduchostí odpovědí přírody. Odpovědi na jasnou otázku. Je dobro opravdu takovým přepychem, že si jej nemůže dovolit každý? Očima jiskrnýma a tiše jako pěna na vlnách moře mi příroda odpoví: "Pohleď, dobro, rozhlédni se kolem sebe, ulož si jej v mysli, nebo vezmi fotoaparát dle lidského způsobu a zvěčni je, abys neměl výmluvu. Dobro tu bylo a vždycky je."

Tak přátelé moji dost bylo snění a já pádím, užiji si vánku proudícího kolem mého těla a šeptání, které mne pohání dál a dál, bude mi připomínat, že dobro nemusíme hledat, že tu je a můžeme jej předat, třeba úsměvem.

Kdy a jak!?

Ne zahálkou, ale konáním, to je lék...

Zazpívej si a měj dobrou náladu, jestli ovšem chceš.

Začni s tím hned teď!

 Dělání