Průzračné memento

Živost   AUDIO

Kdybych byl býval měl tu moc, změnil bych přes noc vodní zdroje, rozprostřel bych je stejnoměrně, aby nevedly se války a veselá byla by Země.

Jelikož nemám tu moc, vložím jen připomínku varovnou, pro sebe, pro tebe a jdu k jádru věci rovnou.

Zamyšlení se nad situací dnešního nedostatku vody. Co s tím udělám právě teď?

• Zdroj života
• Ukrajování ze zdroje
• Vyprahlost na všech rovinách bytí
• Vyrovnaný pohled

Nejen sledováním vyprahlé půdy v oblastech sucha, které vídáme v médiích, ale především vzrůstajících teplot v období léta i zimy posledních let a poklesu hladiny spodní vody ve studni i usychající letité jedličky na zahradě si kladu otázky ohledně životadárné tekutiny, která je nazývána voda.

Kolikrát už jsme slyšeli, že voda je zdrojem života, řekl bych, že voda je sama o sobě život.

Dokud můžeme otočit kohoutkem a ona teče, dokud si ji můžeme koupit balenou, je voda pro některé tuctovou a mnohdy i bezcennou.

Jak mohu toto říci? Ptám se tedy nesměle. 

Kolik vody vypouštíme jen tak nazdařbůh, když vaříme, pereme a jiné skutky konáme?

Bez vody by nebylo jablko, člověk ani Nabuco.

Toto zamyšlení se, není plánem jak vodu vrátit zpět, na to jsme moc krátcí. Jen prosím zvaž, jestli máš chuť nachytat pár kapek pro sebe i pro druhé. Chceš-li!

Obnovení Země je závislé na nás všech, život je v tobě i ve mně.

Popraská-li země od sucha a vyprahnou póry vyvolá to zloducha a vedou se spory, války a šarvátky - o život - o vodu.

Vyprahlost je možno vnímat na všech rovinách, i duše chce pít, proto vytvářím tento blog a doufám, že mé úvahy jsou pro vás jako prameny a proudy vody, které vám vykouzlí úsměv na tváři a osvěží vás slova má, jako kapky vody.

Dává mi to sílu být radostný a osvěžuje mi toto rozjímání mysl.

Pamatuji si dětská léta, kdy chodil jsem do lesa sbírat houby a v krásných zákoutích byla tu a tam průzračná studánka, se spojenými dlaněmi jsem rozčeřenou vodu pil a jentak jsem prostě byl.

Ukončil bych mou úvahu básní Josefa Václava Sládka

Lesní studánka

Znám křišťálovou studánku,

Kde nejhlubší je les,

tam roste tmavé kapradí

a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít

pod javorový kmen,

ti ptáci za dne bílého,

ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké

a kolem ticho jest,

tu nebesa i studánka

jsou plny zlatých hvězd.

Doslov:

Přátelé, jste pro mne

zářivými hvězdami na

klidné vodní hladině

průzračné studánky.

Pro ty z vás, kdo si chtějí zpříjemnit závěr povídání písní, přikládám odkaz

na jednu krásnou o vodě:

Skupina Hradišťan

Modlitba za vodu

Rozjímejme!