Pochroumaná bárka

Splynutí

Na skalnatém útesu, se vlny pohupující se bárka zaklesnutá v kamenném sevření, zmítá sem a tam a tiše volá po odpuštění. V mlžném oparu a větrem bijícím šleháním o bok dřevěné stěny lodi a skřípějícím ráhnoví si vlny moře vypráví, co tu dělá, to kdo ví?

Kdysi v dávných časech, byla ona bárka udržovanou rybářskou lodí, kterou proháněli po moři dvě bytosti, nerozluční přátelé, kteří prožívali život vesele. Ošetřovali svou loď a vše bylo jak se patří.

Pak náhle přišel mrak, nečekán, nezván a přinesl s sebou cyklon, který zmítal bárkou sem a tam, ze strany na stranu, černé mraky se řinuly po hladině mořských vln, až zahalily výhled a bárka se nezadržitelně řítila na útes.

Pohled, který záhy nastal při rozbřesku, nevěštil nic dobrého.

Dokonáno jest!

Rybáři jsou ti tam, bárku už nikdo nevede po moři, ba srdce pro ni nehoří.

Přátelé nechal jsem se unést příběhem a volám po vysvětlení.

To samo sebou přeci není, proč musela loď plná krásných možností

takto dopadnout a co je tou bárkou v mém příběhu?

Povím vám tedy!

Kdo z nás neměl v životě kdy, přítele se kterým mu bylo fajn, se kterým společně brázdil vodu i na rozbouřeném moři života. Ať muž nebo, žena. Pokud přátelství trvá doposud, gratuluj si!

Žádný mrak nebyl tak velký a bouře tak silná, aby vaše přátelství přivedla na tvrdou skálu, ukrytou pod vlnobitím.

Možná však patříš k těm, jejichž bárka ztroskotala a kamarádství se ztratilo jako opar nad mořem.

Co pak?

Dá se to ještě napravit a nebo je vše nenávratně pryč?

 Ač jsi sám byl příčinou člověče nezvládnutí situace, která vedla k ztroskotání vašeho vztahu a nebo jsi to ty, jenž nedokáže odpustit, vzpomeňte si na dobu, kdy vám bylo fajn. Není na čase poohlédnout se po pochroumané bárce a pokusit se ji společně opravit a zase brázdit světový oceán v přátelství jako dřív?

Říkáš ne, to bych nepřipustil, mám přeci svou hrdost a k tomu se nesnížím, zklamání bylo víc než dost velké a já mám svou čest! Tak prosím na svou čest, vezmi kámen a hoď jej, pokud jsi nikdy neklopýtl.

Říkáš-li ne, ty, kdož jsi byl příčinou zvratu v přátelství. Uvědomuješ-li si chybu, ale znáš svou sebehodnotu a stydíš se za svůj skutek, avšak zároveň si uvědomuješ, že jsi přestřelil, ale nechceš prosit za odpuštění, vědom si svého selhání a je ti líto, že jsi zklamal přítele, pak věz, že pokud vaše přátelství opravdové bylo, tak není žádná  překážka, která by byla nepřekonatelná k urovnání vztahu.

Předpokládej, že raněný člověk, má také dobro v sobě jako ty jej máš, ač jsi klopýtl. Možná se právě prochází po nábřeží a pozoruje zmítající se loď uvězněnou v skalistých okovech a vyhlíží pomocníka, s nímž by loď vyprostil, opravil ji spolu s ním a opět by nasedli a vesele by brázdili vodu jako dřív, spolehnuvší se jeden na druhého.

Příběh se týká přátelství, ale dost dobře se může týkat jakéhokoliv vztahu, manželského, rodinného, který si vždy zaslouží oprášit. A vyjít v ústrety jako první se vyplatí, druhý se většinou rád připojí, vždyť dobro je v každém z nás.

Opravená bárka se již nezmítá, uvězněna v pevném sevření, ale pluje klidnou i rozbouřenou hladinou a je udržována svými námořníky s otevřeným srdcem a úsměvem na tváři.

Neříkej to je sen a vyjdi prosím k pobřeží podívat se kdo čeká a vyhlíží svého pomocníka a pak ruku v ruce silnou paží osvobodíte pochroumanou bárku, jež stále čeká na propuštění z chladného sevření.

Léta běží a vlnobití v rozbouřeném moři může otálením uvězněnou loď odnést nenávratně do hlubin.

Máš-li tedy ztroskotanou bárku možnost ještě osvobodit, tak neváhej, získáš tím mnohonásobně.

 

Ty víš co je třeba udělat, stejně jako já to vím!

Děkuji přátelé za sdílení tohoto námětu spolu se mnou.

Karel Černoch zpívá, zazpívej si s ním:

 Víc než přítel