Nešikovné maso

Proud

Prolog:

Je-li čtenář vystrašen z názvu příspěvku, bát se nemusí, ale v mém případě maso pryč musí.

Dnešní ráno bylo jako každé jiné, skýtalo krásný den a pohoda jen kvetla. Měl jsem náladu veselou netušíc, že v temném úsvitu číhal sup či orel na svůj denní příděl.

Samostatný děj:

Pohodička, rozcvička, toaleta, vodička, ještě svačinu a hurá do služby.

Skvělá nálada předčí očekávání a čas se chýlí k odjezdu, poslední přípravy vrcholí a polévkou naplněná sklenice čeká na uzavření víka.

Hle, dravec vzlétá, sklo hned praská,

bříško zmizlo z malíčku a krev proudem

stéká do výlevkového dolíčku.

Slunce, jež bylo ještě pod obzorem náhle zhaslo, všechno kolem zrudlo

a neviditelný dravec dobrou náladu si odnes.

Epilog:

Vše to co se kolem nás děje může vypadat neskutečně krásně, je fajn tvořit si svou realitu pod rouškou pohody, jen je třeba vnímat i jiné pochody, jež jsou stejnou realitou , která se touží projevit.

Dopadlo to dobře, prst oželel své bříško a den se děl stejně tak skvěle, jak se dít měl.

Vše má své řešení, ačkoliv si vážím svého bříška, míněno toho skutečného, přesto bych se jej rád zbavil, alespoň z části, jen nechci čekat na dravce, budu radši pilně cvičit, prostě pohodově, hladce a obrace.

Přátelé, vyplývá mi z toho jedno ponaučení, ať se děje co se děje, nebojme se beznaděje!