Hravý příběh

Koulení

Přemýšlím a rozjímám nad svým životem, vzpomínám na setkávání, kdy jsem potkával a míjel lidi, kteří mi přišli kdy do cesty.

Plánovaná a náhodná i nečekaná setkání mne vždy zocelovala pro hru zvanou život. 

Jako pestrobarevné pohyblivé koule na plátnĕ biliárdu, tak rozmanitá hra se rozvíjí den co den a já si uvědomuji, že mne tato hra baví čím dál tím víc.

Stejně jako se pohybují koule křížem krážem sem a tam, narážejí do sebe a posouvají se navzájem, až ke své blízkosti a dotyku, některé se minou a zapadnou v zapomění, jiné objíždějí obloukem a další se přibliżují svou uměleckou falší, tamty do sebe drcnou s veškerou vehemencí, tak stejně je můj život protkán lidmi se kterými sdílím tuto báječnou hru.

Vzpomínám na přátele z dětství, ze školy, zaměstnání, různých bohulibých i ménĕ libých akcí. 

Každý kdo mne kdy míjel a dopřál mi společného doteku bytí, i ten jenž vedle mne jen kdy postával, všichni ti jež utvářeli mou životní hru a stále utvářejí, ti všichni mi dávají pocit radosti a jsem za tu zkušenost neskonale vděčný.

Hraji si rád!

Dostal jsem v životĕ spoustu rad i políčků a ten divoký mumraj na plátně mne posouvá stále dál a dál.

A když poslední černá koule zmizí v důlku a bílá stojí osamocena v jasném světle vítězství, tehdy hra nekončí, postaví se nový základ v trojhraném rozměru a hra pokračuje dál v milionech kombinací rotujících koulí.

Každý z nás je jednou, tou hlavní bílou koulí, která i když vyhraje či zapadne, je vždy koulí základní pro stáletrvající hru. Je to příběh, jež nikdy nekončí.

Tou hrou je život sám!

Děkuji přátelé, že vás mám...

 Příběh nekončí