Dát na frak strachu
 |
| Pohroužení |
Nadarmo se neříká, že strach má velké oči.
Postupem času mne strach stinných zákoutí opustil a vystřídal jej strach jiného druhu.
Strach z nepřijetí kamarády, strach z nešťastné lásky, strach různého druhu, jež je vlastní dospívání, strach ze smrti...
Mít strach z reálných věcí je opodstatněný strach, který nás postaví do pozoru a uvede do střehu v případě nebezpečí a tak se mu lze snáz vyhnout.
Ovšem strach vyvolaný někým jiným záměrně a ten, jež si vytváříme sami a kterýž je neopodstatněný i ten, který nevíme odkud přišel, takový strach je třeba zavnímat a nechat odejít. Pokud se tak nestane, tak nám jistě přeroste přes hlavu.
Řeknu vám, jak to dělám já, když mám pocit, že toho neznámého strachu je už až přes příliš.
Nuže!
Takový strach mne svírá, cítím tíseň a nepomáhá ani zapět si píseň.
Co pak?
Jednoduše vyzkouším metodu, která mi pomáhá téměř na sto procent.
Pokusím se zklidnit, takzvaně pohroužit se do sebe. Myšlenkami pozoruji odkud se ten strach bere, kde sídlí. S podivem zjišťuji, že není usídlen v hlavě, ale ve středu hrudi u srdce.
Pozoruji ten pocit, tu tíseň, nehodnotím, jen se vnitřně dívám a čím více jej chci jakoby nahmatat, tím více se mi vzdaluje, přímo odpluje neznámo kam, jakoby si byl schopen říct: 'on o mně ví, musím se schovat, ba co víc, zmizet'. Ano tak si to ten strach asi nějak podobně řekne.
Najednou mám pocit lehkosti, nic mne netíží, ocitl jsem se totiž tady a teď, v tuto chvíli mne nic neohrožuje a nemusím se proto ničeho obávat.
Přátelé, vyzkoušejte to kdykoliv budete mít strach a nebo vám bude strach vnucován kýmkoliv jiným.
Pomozte svým dětem zdolávat strach, budou vám za to vděčné.
Děkuji za přízeň!
Odcházím...
Nemějte strach, já se vrátím. Zítra jsem tu zase a s něčím veselejším.
Jak s oblibou říkám.
Dobro v sobě předám tobě.
Rozsviťme světlo v sobě a tma strachu odejde.
Mňága a Ždorp
Žádnej strach
A co když mám strach ten strach hledat? Aby nevyplavali jiné strachy z minulosti.
OdpovědětVymazatAhoj Gabčo, děkuji za zajímavý komentář k námětu.
VymazatTen strach není třeba hledat, když je tady, tak jej je potřeba
pouze pozorovat a on odejde sám, vypluje-li jiný strach na povrch, tak
můžeš postup opakovat se strachem novým, nebo staronovým.
Není se čeho bát, zkus to a uvidíš zda to zafunguje i v Tvém případě.
Měj krásné dny bez paralyzujícího strachu!
Opět jsi odpověděl skvěle 😊 Až bude třeba, půjdu do toho. Naštěstí strach teď momentálně nemám. Děkuji Ti Péťo.
VymazatJsi milá Gabčo. Děkuji. Právě je potřeba, jdi do toho!
VymazatJá jsem divný, strach skoro nemívám, jen občas, třeba když lezu obtížnou cestu a zvažuji možné následky pádu, ale pak se zapojí rozum a v sekundě spočte možnosti podle faktorů a strach je pryč. Když na to nemám a je to moc riskantní, tak to nedělám ... Ovšem zamlada jsem míval různé strachy a můžu říci, že nejhorší je strach z neznámého. To naše fantazie vymyslí takové věci, že se ve skutečnosti ani nemohou stát. No já jsem vždy tvrdil, že bát se dopředu je hloupost a moje bývalá žena na to, že bát se dozadu je taka hloupost, takže jak píše Péťa, když žijeme tady a teď, netřeba se bát :-)
OdpovědětVymazatDěkuji Tome, za Tvůj pěkný komentář. Potěšils mne.
VymazatRozhodně si myslím, že máš na psaní blogu a to je Tvá devíza.
Je čas začít právě teď!