Být sám sebou

Souhra

"Být, či nebýt, to je oč tu běží." - William Shakespeare

Což, ono být tady, je zkušenost božská a nebýt tady, je myšlenka s věčnými otazníky, nebo alespoň do doby vlastního skonu.

K zamyšlení nad otázkou kým jsem, když teda jsem, je potřeba dojít v co nejkratším čase. Proč to?

Už od dětských let mám touhu pochopit jaký je můj životní cíl.

Čím více o tom hloubám, tím více se mi to rozjasňuje. Je nasnadě, že to tuší každý, tím cílem je pro všechny stejná záležitost a tou je, rozsévat dobro.

Časem, po který procházím životem, brouzdám v uličkách města  zvaného Život a rozhlížím se, jakým směrem směrovat své kroky a není to žádná hudba budoucnosti ani minulosti, pominu-li skupinu Kroky Františka Janečka, se kterou si broukám - 'Já chci žít nonstop.'

Neodbočujme však od tématu a vraťme se k otázce, 'Být či nebýt sám sebou?' A co to vlatně znamená!?

Budu-li sám sebou, je potřeba osobně zvážit své rozhodnutí. V tomto sedm a půl miliardovém ,městě' se vymykat ze standardu, nevěští nic dobrého. Proto pod pohrůžkou, nejsi s námi - jsi proti nám, se mnohým z nás nechce být sám sebou a raději činíme ústupky, abychom se zalíbili většině a stáváme se nesvobodnými.

Být ovcí je prospěšné snad jen v rukou dobrého pastýře a pasteveckého psa, který jednotlivou ovci chrání, aby mohla prospívat a být sama sebou.

Není tomu však u ovce, která spadne do jámy, když slepě následuje našeptávače zjeveného odkudkoliv a připraveného nejen ovci ostříhat, ale nejlépe ji stáhnout z kůže.

Svobodněji je člověku, který zůstává svůj a názor si dělá v návaznosti své intuice a drží se opodál města zvaného Muset.

Proto mám za to, že zůstávat svůj, čili sám sebou, mi dává křídla a ač jsou někdy Ikarova a mohou být sežehnuta rozpáleným sluncem, vlastnícím davem ovcí a jejich našeptávači, přesto můj pád je s měkkým přistáním do náruče sebe sama.

Ovce není nikdy vlkem, strom není nikdy ptačím brkem a já navždy zůstávám sám sebou. 

Čím dříve si to uvědomíš, tím se ti bude žít svobodněji, bez ohledu, kdo si o tobě co myslí. 

To je odpověď na otázku: Proč?

 

A nyní nastal čas přijmout se pohledem na sebe sama a uvidět se v zrcadle dle skutečnosti, nezatížené černotou temných stínů, ale ve světle lásky k vesmíru, sobě samému, potažmo k Bohu. 

Být sám sebou, je jako onen strom na úvodním obrázku, jenž ačkoliv v tmavých barvách stojí pevně, zjevujíc svou hodnotu, která se násobí světlem prostupující korunou, jež vůkol hlásá:

"JSEM!"